Obsah článku
Zavřít
Hmoždinka je upevňovací prvek, který se zasouvá do předvrtaného otvoru ve zdi. Když se do ní zašroubuje vrut, roztáhne se a vytvoří pevné spojení se stěnou. Používá se při montáži polic, držáků, svítidel, skříněk nebo konzolí - zkrátka všeho, co chcete připevnit ke zdivu, aniž byste riskovali vytržení.
Díky široké nabídce hmoždinek si dnes můžete vybrat přesně podle toho, jestli vrtáte do cihly, betonu, panelu, sádrokartonu nebo dřeva. A právě správná volba podle materiálu je úplný základ úspěchu. Na co si dát pozor při výběru a proč záleží i na certifikaci, se dočtete v článku Certifikace spojovacích prostředků.
Tip: Vždy si ověřte, z čeho je vaše zeď. Nejčastější chybou je použití běžné plastové hmoždinky do dutého materiálu - ta pak vůbec nedrží.
Hmoždinka musí odpovídat nejen typu zdi, ale také hmotnosti a velikosti předmětu, který chcete připevnit. Platí jednoduché pravidlo - čím větší zatížení, tím delší a širší hmoždinka i vrut.
Délka hmoždinky by měla být minimálně taková, aby celá část ve zdi bezpečně držela. U sádrokartonu musí být za sádrokartonem dostatečný prostor pro rozevření hmoždinky.
Chybný výběr vrtáku je jedním z nejčastějších důvodů, proč hmoždinka nedrží. Pokud vyvrtáte otvor příliš malý, hmoždinka nepůjde zasunout. Příliš velký a bude se v otvoru protáčet.
Na obalu každé hmoždinky by měl být uveden doporučený průměr vrtáku. Například:
Tip: Používejte kvalitní vrtáky určené na konkrétní materiál - na beton tvrdokovový, na dřevo spirálový, na kov HSS vrták.
Každý typ hmoždinky má jinou nosnost, která závisí na materiálu zdi, průměru, délce a správné montáži. Orientačně se uvádí:
Výrobci často udávají maximální zatížení na jednu hmoždinku. Pokud montujete např. polici se dvěma šrouby a každá hmoždinka má nosnost 50 kg, celkově udrží 100 kg - za předpokladu, že zatížení je rovnoměrně rozložené.
Varování: Nosnost vždy berte s rezervou. Přetížená nebo špatně osazená hmoždinka může poškodit omítku, zeď i věc, kterou drží.
Bez správného vrutu nebude hmoždinka nikdy držet tak, jak má. Vrut musí odpovídat průměru i délce hmoždinky a být přizpůsoben materiálu, do kterého šroubujete.
Tip: Nekombinujte hmoždinku s vrutem, který jste doma náhodně našli v krabici. Výsledek je většinou nepevný nebo rovnou nebezpečný.
V každé části domácnosti může být jiný typ zdiva a jiná potřeba nosnosti. Podle toho vybírejte i hmoždinky:
| Místnost | Typ zdi | Doporučená hmoždinka | Typická použití |
|---|---|---|---|
| Kuchyně | Cihla, beton, sádrokarton | Rámová, kovová spirálová | Horní skříňky, držák na mikrovlnku |
| Koupelna | Plná cihla, beton | Plastová 8 až 10 mm, chemická | Držák na ručníky, poličky, zrcadlo |
| Obývací pokoj | Panel, dutá zeď | Hmoždinka do panelu, dutinová kovová | Obrazy, police, televizní držák |
| Garáž, dílna | Beton, plynosilikát | Rámová, kovová do zátěže | Regály, háky, svěrák, rozvody |
Tip: V panelácích se často setkáte s kombinací betonu a dutin. Pokud vrták "propadne", pravděpodobně jste narazili na dutou cihlu nebo nepřiznanou mezistěnu.
Ačkoliv se to nezdá, kvalitní a správně použitá hmoždinka je rozdíl mezi pevnou instalací a nebezpečím. Výběr podceňuje mnoho lidí, přitom jde o naprostý základ každé montáže do zdi. Před každým vrtáním si ověřte typ zdi, zvažte váhu předmětu a vyberte odpovídající hmoždinku, vrták i vrut. A hlavně: dodržujte montážní postupy. Získáte jistotu, že vše bude držet tak, jak má - nejen pár týdnů, ale klidně roky.