Obsah článku
Zavřít
Množení pokojových rostlin není jen zábavný DIY projekt, ale také praktický nástroj, jak udržet sbírku zdravou a krásnou.
Důležité je pochopit, že každá rostlina má trochu jiný styl „množení“. Některé se množí nejlépe stonkovými řízky, jiné se dělí na více částí, některé tvoří odnože či dceřiné rostlinky a jiné dovolí množení i pomocí samostatného listu.
Obecně platí, že nejvhodnější čas pro množení je jaro a začátek léta. Rostliny se probouzejí, začíná vegetační období a mají dost energie na tvorbu kořenů a růstu nových pletiv.
Jaro (březen–květen) – ideální období pro většinu druhů, řízky koření rychle a spolehlivě.
Léto (červen–srpen) – stále dobré období, ale pozor na extrémní horka a přímé slunce.
Podzim a zima – rostliny odpočívají, množení může trvat déle a není tak jisté. Má smysl spíš u nenáročných druhů nebo když potřebujete rostlinu zachránit.
Pokud je to možné, snažte se množení plánovat na dobu, kdy máte doma stabilní teplotu (ideálně mezi 20–24 °C) a dostatek rozptýleného světla.
Nejspolehlivěji se pokojovky množí od brzkého jara do začátku léta, kdy mají přirozeně nejvíce síly na tvorbu nových kořenů.
Pokojové rostliny lze množit několika osvědčenými způsoby. Nejčastěji se používají tyto:
V následujících kapitolách si každou metodu projdeme krok za krokem, aby se nové rostlinky ujaly co nejlépe.
Pro řízky vybírejte zdravé, nepoškozené výhony bez škůdců a skvrn. Většinou platí, že nejlepší jsou mladé, ale už pevné části stonku – ne úplně měkké a ani ne příliš zdřevnatělé.
Ideální řízek má obvykle 4–6 párů listů, délku kolem 10–15 cm a nesmí pocházet z oslabené, přemokřené nebo napadené rostliny.
1. Připravte si nástroje. Použijte ostrý nůž nebo zahradnické nůžky, nejlépe vydezinfikované (lihem nebo horkou vodou), abyste do pletiv nezanesli infekci.
2. Seřízněte stonek. Řez veďte těsně pod uzlem (místem, kde ze stonku vychází list). Kořeny se nejčastěji tvoří právě v okolí uzlů.
3. Odstraňte spodní listy. Spodní část řízku, která půjde do vody nebo zeminy, musí být bez listů, aby nezačaly hnít.
4. Rozhodněte se, zda budete řízky kořenit ve vodě nebo v substrátu – obě metody mají své výhody.
Mnoho pěstitelů má množení ve vodě v oblibě, protože kořínky vidíte doslova před očima. Hodí se pro druhy jako pothos (scindapsus), filodendrony, tradeskantie, coleus, voděnka, některé druhy fíkusů či muškáty pěstované v interiéru.
1. Připravte čistou nádobu. Vhodná je sklenice nebo menší váza z čirého skla, aby k řízkům pronikalo světlo, ale ne přímé slunce.
2. Nalijte vodu pokojové teploty. Ideálně odstátou, bez extrémně vysokého obsahu chloru. Spodní část řízku s uzlem musí být ponořená.
3. Umístěte nádobu na světlé místo. Nejlépe k oknu s rozptýleným světlem – přílišný stín růst zpomalí, přímé slunce může řízky přehřát.
4. Pravidelně vyměňujte vodu. Minimálně jednou týdně, u citlivějších druhů i častěji. Zabráníte tak rozvoji řas a hniloby.
5. Jakmile kořínky dosáhnou délky cca 3–5 cm, můžete řízek přesadit do lehkého, propustného substrátu.
Výhodou je, že vidíte, kdy se kořeny vytváří. Nevýhodou může být, že kořeny „zvyklé na vodu“ se musí po přesazení přizpůsobit substrátu, takže první týdny rostlinu nepřelévejte a dejte jí čas.
Množení přímo v zemině je o něco náročnější na odhad vlhkosti, ale rostliny si díky tomu vytváří robustnější kořenový systém přímo v prostředí, ve kterém budou žít.
Pro většinu řízků se hodí lehčí, vzdušný substrát – směs univerzálního substrátu s perlitem, pískem nebo kokosovou drtí. Důležitá je dobrá drenáž, aby řízek neseděl v bahně.
Na dno květináče dejte vrstvu drenáže (keramzit, kamínky) a použijte spíše menší květináč, protože v příliš velkém se drží zbytečně mnoho vlhkosti. Substrát před zapíchnutím řízků lehce navlhčete.
1. Do substrátu udělejte otvor. Třeba tužkou nebo prstem, aby se řízek při zasouvání nepolámal.
2. Zasuňte řízek tak, aby byly v substrátu alespoň 1–2 uzly. Právě z nich vyraší kořeny.
3. Substrát kolem řízku jemně přitlačte, aby dobře přiléhal, ale neutlačujte ho příliš – kořenům by chyběl vzduch.
4. Rostlinu zalijte mírně a květináč umístěte na světlé, teplé místo bez průvanu.
Pro rychlejší zakořenění můžete vytvořit mini skleník – květináč vložíte do průhledného sáčku nebo zakryjete plastovou krytkou, aby se udržela vyšší vlhkost. Sáček však musíte pravidelně větrat, aby nezačaly řízky hnít.
Mnoho oblíbených pokojových rostlin roste v hustých trsech – například zamiokulkas, klasické palmy, dracény, aglaonemy, kapradiny nebo různé trávolisté druhy. Ty lze velmi úspěšně množit prostým dělením.
1. Rostlinu důkladně zalijte. Den před plánovaným dělením ji vydatně zalijte, aby se s kořenovým balem lépe manipulovalo.
2. Opatrně vyjměte rostlinu z květináče. Můžete si pomoci jemným stiskem stěn květináče nebo lehkým poklepáním.
3. Rozhlédněte se po přirozených „blocích“ – mnohé rostliny mají oddělené výhony s vlastní částí kořenů. Ty pak můžete rukama či nožem rozdělit.
4. Každý oddělený trs musí mít dostatek kořenů i několik zdravých listů, jinak bude nová rostlina slabá.
5. Dělené části vysaďte do čerstvého substrátu, vhodného pro daný druh, a prvních pár dní zalévejte opatrně.
Dělení trsů je vhodné spojit s přesazováním. Rostlinu tak zbytečně netraumatizujete dvakrát a rovnou jí dopřejete nový prostor a čerstvou zeminu.
Některé pokojové rostliny vytváří odnože – malé rostlinky vycházející z mateřské rostliny. Typickým příkladem je chlorophytum (zelenec), některé sukulenty, sansevierie či kaktusy.
1. Počkejte, až má odnož alespoň několik vlastních listů, případně už i náznak kořenů.
2. Jemně odhrňte substrát kolem mateřské rostliny a zjistěte, kde je odnož připojená – často tenkým stolonem či kouskem kořene.
3. Odnož oddělte ostrým, čistým nožem. Snažte se, aby s sebou nesla co nejvíce vlastních kořínků.
4. Vysaďte ji do malého květináče s lehkým substrátem a první dny ji chraňte před přímým sluncem a průvanem.
U zelence můžete dceřiné rostlinky před oddělením přichytit k druhému květináči s vlhkým substrátem – zakoření ještě jako „přilehlé“ a pak je stačí přestřihnout.
U některých pokojových rostlin je možné využít i listy, nikoli jen stonky. Takto se často množí fíkovky, sansevierie, některé sukulenty či begonie.
1. Vyberte zdravý, pevný list bez skvrn. U některých druhů (např. sansevierie) se list seřízne na více segmentů.
2. List nebo jeho část nechte krátce zaschnout na vzduchu, aby se zatáhl řez a snížilo se riziko hniloby (důležité zvláště u sukulentů).
3. Zasaďte spodní část listu do vlhkého, lehkého substrátu nebo jej položte na povrch a lehce zatlačte.
4. Umístěte na světlé místo, udržujte mírně vlhký substrát a počkejte – vytváření nových růžic může trvat déle než u klasických řízků.
Kaktusy a sukulenty mají svá specifika. Mají rády sucho, světlo a vzdušný, písčitý substrát. Při množení je největším rizikem přemokření a hniloba.
Mnoho kaktusů i sukulentů tvoří boční výhonky nebo odnože, které lze oddělit podobně jako u jiných rostlin. Odlomte nebo odřízněte odnož čistým nožem a nechte ji několik dní zaschnout na suchém, stinném místě, aby se rána zacelila. Poté ji zasaďte do suchého, písčitého substrátu a první zálivku dejte až po několika dnech.
U echeverií, tlustic a dalších sukulentů stačí často jediný list, z jehož báze vyraší nová malá rostlinka. Postup je podobný jako u jiných listových řízků – nechte list zaschnout, položte na substrát a udržujte velmi mírnou vlhkost.
I když postup dodržíte, může se stát, že se řízky nepovedou. Nejčastěji za to může několik opakujících se chyb.
Přemokření substrátu nebo vody.Příliš mnoho vody je nejčastější důvod neúspěchu. Kořeny (nebo teprve tvořící se kořínky) nemají dostatek vzduchu a začnou zahnívat. Substrát by měl být spíše vlhký, ne mokrý. U množení ve vodě pomáhá pravidelná výměna vody a přiměřené množství – řízek by neměl být „utopený“ celý.
Nedostatek světla. Řízky potřebují dostatek rozptýleného světla, aby měly energii na tvorbu kořenů. V tmavém koutě se kořeny tvoří pomalu nebo vůbec, rostlina se vytahuje a slábne. Ideální je místo poblíž okna, ale bez přímého poledního slunce.
Špatné načasování a stres rostliny. Množení v době, kdy je rostlina oslabená (např. po napadení škůdci, po přeschnutí či přemokření), výrazně snižuje šanci na úspěch. Snažte se vždy vybírat období, kdy je rostlina v dobré kondici a má za sebou období stabilní péče.
Zakořeněný řízek nebo oddělenou část rostliny berte jako mladou, citlivou rostlinu, které musíte dopřát šetrnější režim.
Zálivka: zalévejte mírně a pravidelně, ale substrát nenechávejte trvale mokrý.
Světlo: dopřejte hodně rozptýleného světla a chraňte rostlinu před prudkým sluncem.
Hnojení: s hnojivy vyčkejte, dokud není rostlina stabilně zakořeněná a nezačne aktivně růst. Poté použijte slabší dávku hnojiva pro pokojové rostliny.
Kontrola škůdců: mladé rostliny jsou citlivější na napadení mšicemi, sviluškami nebo smutnicemi. Při prvních příznacích zasáhněte.
Po několika měsících se z malého řízku stane plnohodnotná pokojová rostlina, která vám bude dělat radost stejně jako původní mateřský exemplář – a vy navíc získáte cenné zkušenosti a sebejistotu v pěstování.
Když víte, jaký typ množení dané rostlině vyhovuje – stonkové řízky, dělení, odnože nebo listy – a dodržíte pár jednoduchých pravidel (čistý řez, správná vlhkost, dostatek světla, trpělivost), úspěch se většinou dostaví.
Začněte u nenáročných druhů, které koření rychle – třeba pothos, zelenec, tradeskantie nebo některé sukulenty. Jakmile si postup osvojíte, můžete se pustit i do náročnějších pokojovek a postupně si doma vytvořit bohatou zelenou sbírku téměř zadarmo.